Historické události očima našich členů

Před pár měsíci jsem jeden svůj článek končil slovy „ale na to si budeme muset ještě chvíli počkat“. Nastal čas a pokračování našich dějin v temném hávu na sebe nedalo dlouho čekat. Bohužel.
Letos je to pochmurných 80 let od doby, kdy náš národ nedobrovolně „hostil téměř šestiletou sousedskou návštěvu“.
Tato násilná anexe našeho pohraničí a následného vzniku Reichsprotektorat Böhmen und Mähren, byla lemována spoustou zdrcených páteří, zlomených zad a rozpolcených pocitů viny a odpovědnosti.
O tomto aktu jistého národního „ponížení“ a nástupu novodobého temna jistě všichni víme mnohá fakta a několikrát jsme se jistě zabývali fakty a úvahami co by kdyby. Faktem ovšem je, že věci byly tak, jak je známe.
Následujících šest let bylo psáno mnohdy rudým písmem na černé listy kroniky naší historie. Byly plné pláče lidických dětí, hrdinství, na které si vzpomenu pokaždé, když mám cestu kolem pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje, krve Mašína, Balabána a Morávka a spousty dalších neznámých a skrytých hrdinů a jejich obětí a zásluh.
Chovejme se tedy tak, abychom svými činy uctívali jejich památku a vzdávali jim úctu. Dejme všem těm hrdinům najevo, že jejich činy a vyhaslé životy nebyly zmařené.

Autor: Tomáš Ben Slimene (Doktor)

Polský konflikt aneb malá válka

Píše se rok 1938 a je krátce po mnichovském diktátu. Nálada v naší,, ořezané,, vlasti je pochmurná, zdrcená a zhrzená, zkrátka odpovídá událostem posledních dní a měsíců. Ty události, které byli předzvěstí největšího celosvětového válečného konfliktu v novodobých dějinách. Jak už nadpis napovídá a moudří vědí, v tomto článku si připomene pomnichovské boje o Těšínsko. Abychom pochopili proč tehdejší zaslepené tzv. beckovské Polsko se silně anti československým ministrem zahraničí Józefem Beckem tak moc stálo o Těšínsko, musíme se poohlédnout kousek dál do historie konkrétně asi až do 8. až 10. století. To bychom ovšem značně odběhli od našeho časového úseku tohoto tématu, i když to spolu velmi souvisí.

Po tomto kousku naší země Polsko pošilhávalo stále zejména také roku 1918. Prakticky ihned po konci první světové války se polská část obyvatelstva projevovala daleko aktivněji než ta česká. Již začátkem října téhož roku se polští vyslanci působící na Těšínsku vyjádřili ve smyslu že,, polské obce,, chtějí být součástí tehdejšího Polska. Netrvalo dlouho, tuším že to bylo pouhých pár dní, a jistý polský poslanec se na schůzi v Těšíně, spolu se zástupci tamních polských politických stran usnesl na tom že Těšínsko přísluší Polsku. Následně ustanovený polský výbor pak prohlásil Těšínsko za součást Polska. Aby to nebylo tak jednoduché, tak se do toho všeho začala mísit ještě,, naše milá německá strana,,. Dne 30.10 1918 bylo vyhlášeno tzv. Německé Rakousko. Tento mezinárodně neuznaný státní celek měl jak se dalo očekávat jepičí život. Ovšem i za pozornost stojí to že součástí této,, provincie,, mělo být i pár sudetských částí naší vlasti. Přesněji to měli být : Německé Čechy,to byla pohraniční oblast od severních až po západní Čechy, včetně Plzně a Orlických hor, dále pak Sudetsko, což byla oblast západního Slezska část, severní Moravy a dvě východočeské oblasti Králíky a Lanškroun. Oblast sahající od Kaplice až po Klatovy byla zvaná Šumavská župa, a rozhodně nebyla vynechána ani tzv. Německá jižní Morava to byla oblast rozprostírající se na jižní Moravě u hranic s Rakouskem. Všechny tyto části měli i svá,, hlavní města,, dnes bychom to pojmenovali asi jako krajská města nebo okresní města. V Německých Čechách to byl Liberec, na Sudetsku Opava, Šumavská župa se pak zpovídala Českému Krumlovu jako poslední to byli Dolní Rakousy a Německá jižní Morava.
K tomuto,, rozdělení,, náležely ještě tři exklávy : Brno, Jihlava Olomouc a Ostravská pánev. Asi nebudu sám když řeknu že toto ,, geografické rozvržení,, mi velmi nápadně připomíná cosi smutného co následovalo o 21 let později. Za rozpuštění tohoto geografického pokusu o “ Před Velkoněmeckou “ říši zvanou Německé Rakousko, které fungovalo pouhý jeden rok, se zasloužila především Saintgermanská smlouva z 10.9 1919. Ta dala jasné geografické mantinely nově vznikajícímu uspořádání zemí v Evropě. Všechny tyto události přímo souvisí s,, naší malou válkou,,. Jak se dalo očekávat napětí se mezi Česko-Těšínskou a Polsko-Těšínskou jen a jen stupňovalo. Jistého vrcholku klidu se dostavilo spolu s prozatímní dohodou kdy se Těšínsko rozdělilo mezi oba národní výbory, jak polský tak český. To se psal rok 1919.

Teď se v čase přesuneme o pár let dopředu do tzv. pomnichovské doby. Ihned po podepsání mnichovského paktu bylo Polsko takovým zaslepeným a zarputilým,, sousedem,,. Právě Polsko bylo to které tlačilo a pospíchalo na uvolnění Sudet a to už druhým dnem. Zejména jejich milované Těšínsko. Co se vlastně tehdy na Těšínsku dělo? V souvislosti s naším tématem byl rok 1938 také v duchu vzniku Svazu Poláků v Československu, jak se dalo očekávat, tak se angažovali v revizi hranic a jak jinak než v oblasti Těšínska.

Tyto události a postoj polské strany, zejména názor že Těšínsko bylo vždy polské a jeho rozdělení je,, nespravedlivé a nesprávné,, vůči tamním obyvatelům, mělo za důsledek i vytvoření operační skupiny,, Slezsko,,. Byla to skupina která se soustředila výhradně v blízkosti Československých hranic a podnikala kroky k přípravě na útok na naší vlast. Dne 2.10.1938 započala,, polská invaze,, na naše území.Do 11.10 téhož roku polská armáda anektovala celou východní část Těšínska. Důsledky této anexe nebyli pro místní obyvatele, Čechy i Němce nijak růžové. Na pořádku byla hospodářská diskriminace, vyvlastňováni, propouštění ze zaměstnání a také vysidlování. Potlačování se dočkaly také projevy spojené s českou národností. Školství, kultura a dokonce veřejné užívání našeho jazyka byly zakázány. Úředním jazykem byla, jak už události napovídají, Polština. No nepřipomíná vám to něco?
Reakce české strany byla, jak se dá očekávat, založení odbojové organizace s názvem Slezský odboj. Tato skupina se za pomoci svých aktivit snažila o znovuzískání československého Těšínska. Tyto činy ovšem byli jen další záminkou pro polskou stranu a její další ústrky českých občanů. Tato polská anexe, okupace, nebo snad zábor území. Zkrátka tato ,, Těšínsko – Polská návštěva,, neměla dlouhého trvání, jak všichni víme po vpádu německých vojsk na polské území a následné porážce tohoto,, zaslepeného,, státu, připadlo Těšínsko Německu. I snaha o ,, přívětivé,, gesto Von Neuratha připojit jej zpět k protektorátu nebyla naplněna. Ale nejen Těšínsko bylo záměrem polské strany . Po vzoru sudetoněmeckých Freikorps, se na území Podkarpatské Rusi, přesněji na jejich severních hranicích, rozhořeli ozbrojené útoky z polské strany. Tato operace datovaná od 23.10.1938 měla i svůj název. Byla to operace,, Łom,,. Měla za cíl jediné přilévat olej do ohně naší destabilizované republiky. Následné obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem a tím pádem i společné hranice. Což byl i mimo jiné letitý cíl těchto dvou zemí. Pro neúspěšnost byla ovšem tato operace zrušena a cíl společných hranic na sebe musel ještě nechat čekat, ovšem i ty nakonec vznikly, sice na krátkou dobu ale vznikly. Stalo se tak březnem 1939. Toto geografické spřátelení hranic zaniklo se zářím téhož roku. Tento polský konflikt pokračoval i po válce. Rozhřešení se dostavilo až v roce 1959,kdy začala platit smlouva mezi Polskou lidovou republikou a Československou republikou o vytyčení hranic, podepsaná roku 1958 ve Varšavě.

Závěrem bych chtěl jen podotknout že i přes to jaké beckovské Polsko bylo, neměli bychom zapomínat na společné boje Poláků a Čechoslováků za druhé světové války.

Autor : Doktor

 

Mnichovská dohoda. Zrada nebo nutnost?

Před nedávnem jsme si připomněli smutné 80. výročí mnichovského paktu čtyř mocností, které se více či méně později podepsali na budoucím i současném osudu tehdejšího Československa. O této, pro někoho křivdě a zradě, pro někoho nevyhnutelném činu, každý z nás něco jistě ví. Proto vám zde nechci podsouvat svůj názor, který máme stejně každý trochu rozličný. Nechci zde ani rozvádět konspirační teorie zda by jsme se pomocí našeho opevnění ubránili či nikoli. Byl bych jenom rád kdyby jste se alespoň trochu po přečtení tohoto článku zamysleli jaké to asi tehdy bylo,pro lid, pro tehdejšího prezidenta republiky Edvarda Beneše,pro vojáky kteří byli připraveni bránit naše hranice, pro jejich rodiny.
Právě ty rodiny,, zlomených, zrazených a zhrzených mužů,, si zaslouží pozornost. V mnohých případech to byli otcové a synové z těchto rodin, kteří se později zapojili do odbojové činnosti, nebo bojovali za svou vlast v jiné ale za to spojenecké armádě. Alespoň tak chtěli odčinit,, křivdu,, která jim byla způsobena.
A oč vlastně tehdy šlo? Dne 29.9. 1938, byla v Mnichově,, ujednána dohoda mezi Německem, Francií, Itálii a Velkou Británii o postoupení pohraničních území Československa ve prospěch Německa. Přesněji řečeno mělo jít o území na kterém bylo více než 50% populace tzv. německou menšinou. Tato dohoda byla podepsána představiteli čtyř mocností A. Hitlerem, B. Mussolinim, E Daladierem a N. Chamberlainem následující den po půlnoci tzn. 30.9.1938. K velké smůle, i když kdo ví jestli by se na konečném výsledku něco změnilo, byl tento,, diktát,, podepsán bez účasti zástupců naší tehdejší vlády a to i přes to že dva naši vyslanci Hubert Masařík doktor Mastný do Mnichova přijeli. Jak se však dalo očekávat na jednání nebyli vpuštění. Ihned po jejich příletu je jednotky Wehrmachtu a SS odvezli do hotelu odkud je až v brzkých ranních hodinách, přibližně kolem půl druhé ráno, pozvali do konferenční místnosti hotelu Regina. Tam jim bylo prostřednictvím zástupců Francie a Velké Británie zděleno konečné rozhodnutí o jednání čtyř mocností. Zároveň jim bylo také řečeno že se neočekávají jakákoliv vyjádření z naší strany. Co následovalo po tomto sdělení asi všichni dobře víte. Návrat naší velvyslanecké dvojice a následné nelehké rozhodování našeho prezidenta. Nemějme mu za zlé jak se rozhodl, bylo to jistě rozhodnutí nelehké a dovedu si tvrdit že nikdo z nás neví jak by se na jeho místě rozhodl, nenějme Chaberlainovi za zlé že chtěl,, obětovat,, část malého Československa pro světový mír, což se jak víme stejně nepodařilo, nemějme za zlé ani Francii že od nás,, dala ruce pryč,,. Nikdo z nás tu dobu nezažil a asi ani netuší jaké to tehdy opravdu bylo. Můžeme pátrat, bádat, snažit se vcítit se do pocitů a nálad tehdejších lidí, sbírat fakta a dělat úsudky ale nemůžeme nikoho soudit. Nikdo z nás nezná přesné politické pozadí této události. Faktem je že se to stalo a jaký následek to mělo víme všichni. O tom ale zase jindy. Ten čas přijde jen si chvilku počkejme.

Autor : Doktor.

Znění Mnichovské dohody :

Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo
o odstoupení sudetoněmeckého území,
na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.

§ 1
Vyklizení započne 1. října.

§ 2
Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli existujících zařízení, a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení.

§ 3
Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor, složený ze zástupců Německa, Spojeného království, France, Itálie a Československa.

§ 4
Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1. října. Čtyři územní úseky, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí:
úsek označený I. – 1. a 2. října,
úsek označený II. – 2. a 3. října,
úsek označený III. – 3., 4. a 5. října,
úsek označený IV. – 6. a 7. října.
Výše uvedený mezinárodní výbor bez odkladu vymezí zbývající území převážně německého charakteru a německé oddíly je obsadí do 10. října.

§ 5
Mezinárodní výbor uvedený v § 3 určí území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanovení rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být pozdější než konec listopadu.

§ 6
Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem – Německu, Spojenému království, Francii a Itálii – v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování.

§ 7
Zavede se opční právo pro přesídlení do odstoupených území a pro vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.

§ 8
Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické trestné činy.

Mnichov 29. září 1938

podepsáni

Adolf Hitler
Édouard Daladier
Benito Mussolini
Neville Chamberlain

Text Mnichovské Dohody : zdroj wikipedia

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda