Reichsprotektorat Böhmen und Mähren

Před pár měsíci jsem jeden svůj článek končil slovy „ale na to si budeme muset ještě chvíli počkat“. Nastal čas a pokračování našich dějin v temném hávu na sebe nedalo dlouho čekat. Bohužel.
Letos je to pochmurných 80 let od doby, kdy náš národ nedobrovolně „hostil téměř šestiletou sousedskou návštěvu“.
Tato násilná anexe našeho pohraničí a následného vzniku Reichsprotektorat Böhmen und Mähren, byla lemována spoustou zdrcených páteří, zlomených zad a rozpolcených pocitů viny a odpovědnosti.
O tomto aktu jistého národního „ponížení“ a nástupu novodobého temna jistě všichni víme mnohá fakta a několikrát jsme se jistě zabývali fakty a úvahami co by kdyby. Faktem ovšem je, že věci byly tak, jak je známe.
Následujících šest let bylo psáno mnohdy rudým písmem na černé listy kroniky naší historie. Byly plné pláče lidických dětí, hrdinství, na které si vzpomenu pokaždé, když mám cestu kolem pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje, krve Mašína, Balabána a Morávka a spousty dalších neznámých a skrytých hrdinů a jejich obětí a zásluh.
Chovejme se tedy tak, abychom svými činy uctívali jejich památku a vzdávali jim úctu. Dejme všem těm hrdinům najevo, že jejich činy a vyhaslé životy nebyly zmařené.

Autor: Tomáš Ben Slimene (Doktor)

Mnichovská dohoda. Zrada nebo nutnost?

Před nedávnem jsme si připomněli smutné 80. výročí mnichovského paktu čtyř mocností, které se více či méně později podepsali na budoucím i současném osudu tehdejšího Československa. O této, pro někoho křivdě a zradě, pro někoho nevyhnutelném činu, každý z nás něco jistě ví. Proto vám zde nechci podsouvat svůj názor, který máme stejně každý trochu rozličný. Nechci zde ani rozvádět konspirační teorie zda by jsme se pomocí našeho opevnění ubránili či nikoli. Byl bych jenom rád kdyby jste se alespoň trochu po přečtení tohoto článku zamysleli jaké to asi tehdy bylo,pro lid, pro tehdejšího prezidenta republiky Edvarda Beneše,pro vojáky kteří byli připraveni bránit naše hranice, pro jejich rodiny.
Právě ty rodiny,, zlomených, zrazených a zhrzených mužů,, si zaslouží pozornost. V mnohých případech to byli otcové a synové z těchto rodin, kteří se později zapojili do odbojové činnosti, nebo bojovali za svou vlast v jiné ale za to spojenecké armádě. Alespoň tak chtěli odčinit,, křivdu,, která jim byla způsobena.
A oč vlastně tehdy šlo? Dne 29.9. 1938, byla v Mnichově,, ujednána dohoda mezi Německem, Francií, Itálii a Velkou Británii o postoupení pohraničních území Československa ve prospěch Německa. Přesněji řečeno mělo jít o území na kterém bylo více než 50% populace tzv. německou menšinou. Tato dohoda byla podepsána představiteli čtyř mocností A. Hitlerem, B. Mussolinim, E Daladierem a N. Chamberlainem následující den po půlnoci tzn. 30.9.1938. K velké smůle, i když kdo ví jestli by se na konečném výsledku něco změnilo, byl tento,, diktát,, podepsán bez účasti zástupců naší tehdejší vlády a to i přes to že dva naši vyslanci Hubert Masařík doktor Mastný do Mnichova přijeli. Jak se však dalo očekávat na jednání nebyli vpuštění. Ihned po jejich příletu je jednotky Wehrmachtu a SS odvezli do hotelu odkud je až v brzkých ranních hodinách, přibližně kolem půl druhé ráno, pozvali do konferenční místnosti hotelu Regina. Tam jim bylo prostřednictvím zástupců Francie a Velké Británie zděleno konečné rozhodnutí o jednání čtyř mocností. Zároveň jim bylo také řečeno že se neočekávají jakákoliv vyjádření z naší strany. Co následovalo po tomto sdělení asi všichni dobře víte. Návrat naší velvyslanecké dvojice a následné nelehké rozhodování našeho prezidenta. Nemějme mu za zlé jak se rozhodl, bylo to jistě rozhodnutí nelehké a dovedu si tvrdit že nikdo z nás neví jak by se na jeho místě rozhodl, nenějme Chaberlainovi za zlé že chtěl,, obětovat,, část malého Československa pro světový mír, což se jak víme stejně nepodařilo, nemějme za zlé ani Francii že od nás,, dala ruce pryč,,. Nikdo z nás tu dobu nezažil a asi ani netuší jaké to tehdy opravdu bylo. Můžeme pátrat, bádat, snažit se vcítit se do pocitů a nálad tehdejších lidí, sbírat fakta a dělat úsudky ale nemůžeme nikoho soudit. Nikdo z nás nezná přesné politické pozadí této události. Faktem je že se to stalo a jaký následek to mělo víme všichni. O tom ale zase jindy. Ten čas přijde jen si chvilku počkejme.

Autor : Doktor.

Znění Mnichovské dohody :

Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo
o odstoupení sudetoněmeckého území,
na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, jež třeba proto učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.

§ 1
Vyklizení započne 1. října.

§ 2
Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli existujících zařízení, a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení.

§ 3
Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor, složený ze zástupců Německa, Spojeného království, France, Itálie a Československa.

§ 4
Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1. října. Čtyři územní úseky, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí:
úsek označený I. – 1. a 2. října,
úsek označený II. – 2. a 3. října,
úsek označený III. – 3., 4. a 5. října,
úsek označený IV. – 6. a 7. října.
Výše uvedený mezinárodní výbor bez odkladu vymezí zbývající území převážně německého charakteru a německé oddíly je obsadí do 10. října.

§ 5
Mezinárodní výbor uvedený v § 3 určí území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanovení rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být pozdější než konec listopadu.

§ 6
Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem – Německu, Spojenému království, Francii a Itálii – v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování.

§ 7
Zavede se opční právo pro přesídlení do odstoupených území a pro vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva, a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.

§ 8
Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické trestné činy.

Mnichov 29. září 1938

podepsáni

Adolf Hitler
Édouard Daladier
Benito Mussolini
Neville Chamberlain

Text Mnichovské Dohody : zdroj wikipedia

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda